V otázce genderové nerovnosti patří Česká republika mezi nejhorší státy Evropské unie. Dle Českého statistického úřadu si muži aktuálně vydělají v průměru o 17,7 procenta více než ženy. Ty navíc častěji zamrznou na nižších pracovních pozicích. Proč je rozdíl v platech tak markantní a co ženám v kariérním postupu zpravidla překáží? I o tom se v rozhovoru pro Euro.cz rozpovídala zakladatelka české odnože projektu Equal Pay Day a prezidentka organizace Business & Professional Women CR z.s., jež podporuje ekonomickou nezávislost žen, Lenka Šťastná.
Proč je genderová platová nerovnost v Česku tak výrazná?
Důvodů je více. Do jisté míry hraje stále roli historie, kdy v některých myslích i dnes přetrvává názor, že muž je živitel rodiny, a proto by měl také dostávat více peněz. Takovýchto lidí už je ale dle mého názoru minimum a mnohem větší problém představuje skutečnost, že jsou ženy penalizované za to, že mají děti, se kterými zůstávají na mateřské a rodičovské dovolené. Následně se vracejí i na hůře placené pozice, než zastávaly před otěhotněním. Nejvýznamnějším vlivem je pak fakt, že máme málo žen v rozhodovacích pozicích, tedy na místech s vyššími platy.
To se momentálně snaží změnit Evropský parlament, který členským státům ukládá povinné kvóty na ženy ve vysokých pozicích. Je tohle možná cesta?
Víte co, kvóty jsou v České republice hodně nepopulární, protože působí tvrdě. Navíc, to, co momentálně řeší Evropský parlament, se u nás týká jen pěti firem (pouze těch kótovaných na burze – pozn. red.). Takže zmíněná směrnice možná dokázala vyvolat diskuzi, ale reálný dopad zatím spíš nemá. Smysl by za mě kvóty měly, pokud by se použily jako nástroj pro hledání ženských talentů. Řeklo by se například: pojďme teď na pět let udělat kvóty, abychom ženy na výkon vyšších pozic připravili. Protože zatímco u mužů se na povýšení myslí a „trénují“ se na to, u žen se to systematicky nedělá.
To ostatně souvisí s jedním z důvodů, proč kvóty některé firmy odmítají. Bojí se, že pro vedoucí funkci nebude „z donucení“ obsazená žena dostatečně kompetentní…
Kritika toho, že když budou kvóty, přijdou do funkce méně kompetentní ženy, mi přijde trochu legrační. Kdybychom tomu věnovali pozornost a ženy na tu práci více připravovali, nedá se a priori předpokládat, že bude žena méně kvalifikovaná než mužský kolega.
Ale jsme zas u toho, že v případě mužského kolegy se zaměstnavatel nemusí tolik obávat, že po čase odejde na mateřskou a rodičovskou. Samozřejmě může, ale například v roce 2022 ženy tvořily 98 procent příjemců rodičovského příspěvku…
Pokud by více mužů chodilo na mateřskou či rodičovskou, byla by to značka ideál, protože by nezbylo nic jiného než ony zaujaté předpoklady změnit. Zároveň si nemyslím, že by muži nefluktuovali. Předpokládat, že ve firmě vydrží déle než ženy, je také stereotyp, kterého je třeba se zbavit. Zároveň bychom se měli snažit ženám s malými dětmi zajistit takové podmínky, které by jim pomohly zůstat i nadále v kontaktu se svým oborem a umožnily jim dál pracovat. Stejně jako to dělají země, kde s obsazováním žen do vedoucích pozic nemají problém – typicky třeba Francie.
Co přesně dělají ve Francii jinak?
Zajišťují matkám kvalitní služby pro malé děti. Ženy se tak nemusejí obávat, že by své potomky odložily do nějakého nekvalitního prostředí, a mohou tak bez obav i nadále pracovat, i když třeba jen na zkrácený úvazek. My jsme oproti tomu takoví ode zdi ke zdi: buď měj děti a zůstaň doma, nebo je neměj. A když je máš a pracuješ, tak nejsi dobrá matka, protože se dětem nevěnuješ. Tohle mě často nutí přemýšlet o tom, jak je v politice rodina prezentovaná jako naprostý základ, ale jakmile se žena stane matkou, společnost se k ní nechová tak, jak by si zasloužila.
Dalším tématem je samozřejmě neplacená domácí práce. Tu u nás ve většině případů dělají hlavně ženy, které tím ztrácí spoustu času. Mohly by ho přitom věnovat sebevzdělávání a případně nějakému networkingu. Ostatně, vytváření profesních sítí je pro kariéru velmi důležité.
Lepší dva než nikdo
Možnost pracovat by zejména na rodičovské uvítala celá řada matek. Brzdí je v tomto kroku fakt, že české firmy nejsou dostatečně otevřené částečným úvazkům?
Musím říct, že se situace mírně zlepšuje. S tím, jak na trhu práce chybí kvalifikovaní lidé, si firmy čím dál více uvědomují, že mít zaměstnance na zkrácený úvazek je lepší, než je nemít vůbec. Část společností tyto podmínky vytváří samozřejmě i cíleně, a to i přesto, že mít dva lidi na jednu pozici je zpravidla nákladnější. Ale takový je život, koneckonců se nejedná jen o matky starající se o děti, ale také o další pečující osoby – třeba o dospělé, kteří potřebují větší flexibilitu, aby mohli pečovat o staré rodiče. Tak to prostě je, osobní život od pracovního zcela oddělit nelze.
V rámci vaší organizace za rovné pracovní příležitosti bojujete už 14 let. Co říkáte na názor, že ženy nejsou v kariérním životě tolik úspěšné, protože jsou ve srovnání s muži méně průbojné?
Každý člověk je jiný. A zrovna tak nemusí být průbojný ani muž. Další otázkou je, jak moc důležitá tato vlastnost vlastně je – myslím v dlouhodobém horizontu. Když se snažíte na nějakou pozici dostat, hodí se. Ale výzkumy ukazují, že leadership se z dravého a individuálního přístupu změnil spíše ve vůdcovství. Ženy mají navíc schopnost tmelit kolektiv. Během náboru je tak nutné myslet i na to, jak to bude potom, a nejen na to, kdo se na pozici hrne urputněji.
Rozhovor vedla Tereza Tancerová, redaktorka Euro.cz
