Nepoužívat. příspěvky členek dávat do aktualit!

No to je fakt skandál. Doufám, že s tím budou něco dělat.

Milé dámy,

také jste četly, že BBC platí ženským hvězdám méně než jejich mužským protějškům? A také jste si řekly: „No to je fakt skandál.  Doufám, že s tím budou něco dělat.“

Nejspíš budou, protože budou muset. Až dojde příští rok na stejné veřejné lámání chleba, BBC se určitě nebude chtít prezentovat jako instituce, která nechala ženám jen kůrky (i když, pravda u těch hvězdných pozic, to vypadá jako kůrky namazané. Jenomže nejde jen o špičkové moderátorské posty, podobné to s platovou diskriminací nejspíš bude i u profesí, na kterých hvězdného prachu moc neulpí).

Také jsem se nejdříve patřičně pohoršila, ale vetřela se mi přitom do hlavy otázka – Jak se tohle vlastně děje?

Nechce se mi věřit, že přijde žena na pohovor do firmy, vyhraje výběrové řízení a její budoucí šéf či šéfka si se svým HR protějškem zamnou někde v zasedačce ruce a společně se ujistí: „Je to ženská, dáme jí míň.“ Míň než komu? Než nejlépe placenému muži na stejné pozici? Kdyby totéž výběrové řízení vyhrál muž, dali by výše zmínění hlavy dohromady a řekli by si: „Je to chlap, musíme mu dát víc.“ Víc než komu? Kde se to celé odehrává? Kde a kdo rozhoduje o tom, že žena dostane méně peněz?

Kolikrát jste si u pohovoru řekla o peníze, které si opravdu za danou práci představujte? A kolikrát jste v duchu testovala sama sebe, jestli si vůbec takový plat zasloužíte? Kolikrát jste se bála, že se váš požadavek může jevit jako příliš velký a nemusela byste to místo dostat? Kolikrát jste sabotovala sama sebe a ani nikdo nemusel rozhodnout, že vám dají méně, protože jste si o ono méně sama řekla? Vsadím svoje nejhezčí boty (ale pozor, nedá se v nich moc chodit), že podobnou zkušeností prošla spousta z nás.

Představte si tu scénku: zjevně schopná a výkonná žena- perfektně odpovídá na všechny záludné dotazy, s přehledem se vypořádává s nejrůznějšími testy a úkoly. Děj graduje. Tempo se zrychluje. Podkresová hudba nabývá na dramatičnosti. Přichází vrcholná otázka: „A jaký plat byste si představovala?“ Všechno zmlkne. Ticho prořízne jasná a stručná odpověď:  „Jako nejlépe placený muž na srovnatelné pozici.“

Třeba to někdy někdo natočí. Budeme to prožívat s hlavní hrdinkou a budeme vědět, že to dobře dopadne, protože budoucí šéf takovou odvahu ocení a ona to místo i plat dostane.

Život není film. Já vím. V životě jde o živobytí, hypotéky, peníze na kroužky a ne o trefné odpovědi. Ale právě kvůli tomu živobytí bychom měly trénovat sebevědomí a nejen sebereflexi. Měly bychom se učit ocenit sebe sama, učit se říkat si o to, co chceme a co potřebujeme. Jinak nám nezbude, než se dojímat nad odvážnými filmovými  hrdinkami a přitom vyžít z penze, která bude vypočítaná z platu, o který jsme si samy  řekly.

 

Marie Petrovová

Ze série "Napsáno rtěnkou"

 

České ženy jsou vzdělané a – chudé!

Naši rodiče nám od mládí vtloukali do hlavy, že se musíme dobře učit, že musíme mít vysokoškolské vzdělání, abychom nebyly závislé na nikom, ani na mužích, nevíme, co se může stát, protože jedině tak můžeme mít dobré zaměstnání, které nás a naše děti dobře uživí (prý lépe než předešlé generace našich matek).

Ani jednu z nás tenkrát nenapadlo, když nám bylo sedmnáct nebo AŹ těch pětadvacet, že se dožijeme Až PADESÁTI let. A ouha! Najednou nikoho dnes nezajímá naše dosažené vzdělání (Učit se, učit se, učit se - …dnes se používá anglický termín "life long education"), ani naše zahraniční zkušenosti, ani naše jazykové znalosti, ani naše pracovní zkušenosti z mezinárodních firem. Pravda, na založení IT start-upu nejsme už dostatečně připravené a energie také ubývá.

Jen se nám padesátnicím vyčítá, že se nechceme stěhovat za prací, že neumíme s počítačem a že neumíme jazyky. To víte, absolventka Sorbonny je "málo svižná", tak se jí zbaví, komu by se vlastně hodila? Pracovní nabídky jsou vhodné pro každý věk! - radostně zajásáme, když vidíme inzeráty, a to i ze státní správy, která by měla ctít věkovou nediskriminaci, abychom hned vzápětí zjistily, že jsou vhodné pro absolventy a nabízí práci v mladém kolektivu. Což v praxi znamená – padesátnice, dále nečtěte, ani se nepokoušejte tam poslat svůj životopis.

Takže nám nezbývá než začít od nuly. ..."A proč se ucházíte o tohle místo, když jste pracovala v zahraničí a mluvíte několika jazyky?"... se vás ptá dědula středního věku na nekončících výběrových řízeních, vedle něj znuděná mladší asistentka či co, na výběrkách potkáváte spoustu typy lidí, kteří rozhodují o vašem osudu, jestli budete mít na jídlo nebo na nájem.

Takže vzdělané české padesátileté ženy jdou jako kdysi v padesátých letech minulého století pracovat do skladů, věznic jako vychovatelky po náročných zkouškách, jako vrátné, uklízečky, do pokladen v supermarketech, kdo má štěstí, jako prodavačky. Zatímco v USA mají sedmapadesátiletou astronautku, tady jste v tomto věku odepsaná, ač byste předváděla cokoliv.

Třetinu nezaměstnaných lidí v ČR tvoří lidé nad padesát let. O tomto neblahém fenoménu se začíná pomalu opatrně mluvit, ale zajímavé je, že tento problém mají na starosti mladí lidé, jak na Ministerstvu práce a sociálních věcí, tak i v různých organizacích za dotované granty z EU.

Proč se svým problémem nezabývají ti a ty, co se jich to týká? Nikde tyto lidi v tomto věku na pracovních pozicích nevidím. A pak sociologové píší o feminizaci chudoby. Inu, podle strany lidovců jsme nenašly ty "správné chlapy", spoléhaly jsme se bohužel jen na naše vzdělání a vědomosti.

 

Jiřina Castorena

Log in with your credentials

nebo    

Forgot your details?

Požádat o členství v BPW