Skip to main content
aktualita

Nobelovka za ekonomii pro ženy

V celosvětovém měřítku má placené zaměstnání přibližně polovina žen, zatímco u mužů je to osmdesát procent. Pokud ženy pracují, obvykle vydělávají méně. Pochopení toho, jak a proč se úroveň zaměstnanosti a výdělků žen a mužů liší, je důležité pro zvýšení prosperity lidí.

Ekonomicky řečeno tato otázka souvisí s co nejefektivnějším využíváním zdrojů společnosti. Pokud ženy nemají stejnou možnost účastnit se trhu práce nebo se ho účastní za nerovných podmínek, dochází k plýtvání pracovní silou a odbornými znalostmi.

Proto letošní Nobelovu cenu za ekonomii, respektive cenu Sveriges Riksbank za ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela, získala Claudia Goldin. Claudia Goldin poskytla nové a často překvapivé pohledy na historické i současné role žen na trhu práce studiem 200leté historie.

Prokázala například, že nabídku ženské práce a poptávku po ní historicky ovlivňovalo, a stále ovlivňuje, několik různých faktorů. Patří mezi ně možnosti žen kombinovat placenou práci a rodinu, rozhodnutí týkající se vzdělání a výchovy dětí, technické inovace, zákony a normy a strukturální transformace ekonomiky.

Ukázala, že účast žen na trhu práce neměla ve 200 leté historii jen vzestupnou tendenci. Ale tvoří křivku ve tvaru písmene U. Před nástupem industrializace v 19. století se ženy častěji zapojovaly do pracovního procesu. Industrializace ztížila mnoha vdaným ženám možnost pracovat z domova a skloubit tak práci s rodinou. Ukazuje také, že hospodářský růst automaticky nesnižuje rozdíly mezi muži a ženami na trhu práce.

Na počátku dvacátého století se výrazně lišila míra zaměstnanost vdaných a svobodných žen. Zatímco přibližně 20 % všech žen pracovalo za mzdu, mezi vdanými ženami to bylo pouze 5 %. Technologický pokrok, růst sektoru služeb a zvyšující se úroveň vzdělání přinesly rostoucí poptávku po ženské práci. Sociální stigma, legislativa a další institucionální překážky však vliv těchto faktorů omezovaly.

Goldin zjistila, že institut manželství a "manželské bariéry" často bránily vdaným ženám pokračovat v zaměstnání jako učitelky nebo úřednice. Navzdory rostoucí poptávce po pracovní síle byly vdané ženy vyloučeny z části trhu práce. Tento typ legislativy dosáhl vrcholu během velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století a v letech následujících.