Naši rodiče nám od mládí vtloukali do hlavy, že se musíme dobře učit, že musíme mít vysokoškolské vzdělání, abychom nebyly závislé na nikom, ani na mužích, nevíme, co se může stát, protože jedině tak můžeme mít dobré zaměstnání, které nás a naše děti dobře uživí (prý lépe než předešlé generace našich matek).

Ani jednu z nás tenkrát nenapadlo, když nám bylo sedmnáct nebo AŹ těch pětadvacet, že se dožijeme Až PADESÁTI let. A ouha! Najednou nikoho dnes nezajímá naše dosažené vzdělání (Učit se, učit se, učit se - …dnes se používá anglický termín "life long education"), ani naše zahraniční zkušenosti, ani naše jazykové znalosti, ani naše pracovní zkušenosti z mezinárodních firem. Pravda, na založení IT start-upu nejsme už dostatečně připravené a energie také ubývá.

Jen se nám padesátnicím vyčítá, že se nechceme stěhovat za prací, že neumíme s počítačem a že neumíme jazyky. To víte, absolventka Sorbonny je "málo svižná", tak se jí zbaví, komu by se vlastně hodila? Pracovní nabídky jsou vhodné pro každý věk! - radostně zajásáme, když vidíme inzeráty, a to i ze státní správy, která by měla ctít věkovou nediskriminaci, abychom hned vzápětí zjistily, že jsou vhodné pro absolventy a nabízí práci v mladém kolektivu. Což v praxi znamená – padesátnice, dále nečtěte, ani se nepokoušejte tam poslat svůj životopis.

Takže nám nezbývá než začít od nuly. ..."A proč se ucházíte o tohle místo, když jste pracovala v zahraničí a mluvíte několika jazyky?"... se vás ptá dědula středního věku na nekončících výběrových řízeních, vedle něj znuděná mladší asistentka či co, na výběrkách potkáváte spoustu typy lidí, kteří rozhodují o vašem osudu, jestli budete mít na jídlo nebo na nájem.

Takže vzdělané české padesátileté ženy jdou jako kdysi v padesátých letech minulého století pracovat do skladů, věznic jako vychovatelky po náročných zkouškách, jako vrátné, uklízečky, do pokladen v supermarketech, kdo má štěstí, jako prodavačky. Zatímco v USA mají sedmapadesátiletou astronautku, tady jste v tomto věku odepsaná, ač byste předváděla cokoliv.

Třetinu nezaměstnaných lidí v ČR tvoří lidé nad padesát let. O tomto neblahém fenoménu se začíná pomalu opatrně mluvit, ale zajímavé je, že tento problém mají na starosti mladí lidé, jak na Ministerstvu práce a sociálních věcí, tak i v různých organizacích za dotované granty z EU.

Proč se svým problémem nezabývají ti a ty, co se jich to týká? Nikde tyto lidi v tomto věku na pracovních pozicích nevidím. A pak sociologové píší o feminizaci chudoby. Inu, podle strany lidovců jsme nenašly ty "správné chlapy", spoléhaly jsme se bohužel jen na naše vzdělání a vědomosti.

 

Jiřina Castorena

Tags:

Log in with your credentials

nebo    

Forgot your details?

Požádat o členství v BPW

Přejít k navigační liště