Letos jste opět po roce – předpokládám, že pro velký úspěch a spokojenost studentek i dam z pořádající organizace BPWCR – facilitátorkou 4. ročníku Akademie pro začínající podnikatelky AWE. Co vás studentky AWE naučily loni a jak jste pojala svou facilitaci letos?
Minulý rok pro mě bylo hodně zajímavé pozorovat projekty, které byly mimo mou dosavadní online bublinu. Konzultuji hlavně podnikatelky ve službách, které jsou tzv. solopreneurs. V AWE se objevují i projekty, kdy ženy budují své firmy a plánují zaměstnance – což je úplně skvělé.
Přiznám se, že letos bych chtěla do AWE dostat trošku víc marketingu. Byznys plán a důkladná příprava je samozřejmě důležitá, ale prodat to potom světu venku a prodávat každý den – to je to, o čem podnikání je.
V rozhovoru s vaší kolegyní, facilitátorkou AWE Lucií Krausovou mě napadla poněkud genderově-kacířská otázka, kterou s těšením na odpověď položím i vám: Proč ženy potřebují akademii pro začínající podnikatelky a muži možná ani moc ne? Anebo ji potřebujeme stejně, jenom se to stydíme přiznat? Umíte si představit akademii pro začínající podnikatele-chlapy?
Upřímně – neumím. Respektive – určitě by se jim to některým taky hodilo, jen by se to nemohlo nazvat takto, to by myslím mužské ego neskouslo.
Ženy se nebojí nazvat začínající podnikatelkou, někdy dokonce u tohoto označení zůstávají i zbytečně dlouho. A potkávám i takové, které se nedokážou ani ztotožnit s označením podnikatelka – říkají, že jsou prostě jen OSVČ.
Pro ženy je začít podnikat těžší i kvůli tomu, že se tak často děje ve velmi křehkém období, kdy se staly matkami a chybí jim sebedůvěra. Protože jsem upřímně nepotkala mámu, která by řekla, že svou novou roli zvládá úplně s přehledem a je si jistá, že ví, co dělá. A myslím, že tohle se potom obtiskuje i do dalších oblastí.
V našem loňském rozhovoru jste kromě mnohého jiného neméně důležitého doporučila všem začínajícím podnikatelkám, aby si nezapomínaly dát udělat kvalitní fotky. Jste zářným příkladem toho, že je opravdu i pro laiky viditelný rozdíl promovat sebe sama nějakými selfíčkami z ložnice před závěsem v porovnání s profesionálními fotografiemi. Můžeme prozradit, kdo je vaší dvorní fotografkou – předpokládám, že jde o ženské oko, nebo se mýlím?
Ano, já spolupracuji téměř výhradně s ženami, podporuje to mou misi, což jsou odvážné ženy jdoucí za svými sny. A jako správná feministka to doporučuji i svým klientkám 😉 Jejich podstatu – např. na webu – vystihne prostě lépe opět žena.
Moje fotky na webu a z větší části na sítích jsou od Karly Melovské z Třebíče – což ani není brandová fotografka (a ani nemá ty ambice, i když jsem se ji tam snažila postrčit). Oslovila jsem ji na začátku Covidového období, protože jsem potřebovala někoho místního – a ani jsem nedoufala, že to tak pěkně klapne.
Ale abych se vám přiznala – já to mám s těmi fotkami dobře vymyšlené 🙂 Pořádám několikrát do roka networking pro podnikatelky, kde právě i všem účastnicím zajistím minimálně tu jednu krásnou profi fotografii na sítě. A samozřejmě toho využiji i já. Cíleně se snažím pokaždé oslovit jinou fotografku, aby i feeling fotek byl trošku odlišný. Takže u mě na sítích můžete vidět mix od různých fotografek – a vždy je označuji. V tom vidím tu vzájemnou podporu – doporučit je a nasměrovat na ně další klientky.
