Dovolte mi odporovat. Nemyslím si. Podle toho, co pozoruji, jsme za posledních 30 let jen přeměnili systém měření svobody. Už nejsme pod pokličkou komunismu, máme šanci cestovat a svobodně se vyjadřovat.
ALE
Můžeme se opravdu svobodně vyjadřovat? Můžeme dělat, co bychom chtěli?
Svoboda pochází zevnitř ven. Ne zvenku dovnitř. A cítíme se svobodní uvnitř? VŠICHNI?
Nemám odpověď, ale několik dalších otázek - jako žena.
Neustále se navzájem bombardujeme hodnoceními. Žijeme stále ve stereotypech, které se za posledních 100 let změnily pramálo. Cokoliv řekneme a napíšeme, podléhá ihned kritickému hodnocení ostatních a my jsme na pozoru. Neustále. Jsme na pozoru s výběrem slov, oblečení, doplňků, co uvést do životopisu, výběrem fotografií k našim profilům… Hodnocení je všude kolem nás. Tak se nezlobte, ale s tou svobodou to pro mě, jako pro ženu, není tak žhavé.
Pokud hodnotíme a nepochází to z klidného stavu mysli, nikdy to není hodnocení, které nás jako společnost posune. Jen to vyvolá konflikt a ten se pak řeší. Konflikt, ne problém. Svoboda nastane ve chvíli, kdy si mi sami dáme pohov od našich stereotypů, včetně těch v myšlení a hodnocení. A necháme naši mysl zklidnit se a pak svobodně - bez otěží vzteku a předsudku - ohodnotíme situaci.
Návštěva výstavy Vlastním hlasem mi otevřela oči. Co vše neustále považujeme za normální, ale co není správné: Poměr domácích prací, platové ohodnocení, přiřazení typů práce ženám a mužům. Stereotypy, stereotypy a stereotypy. Stereotypy jsou myšlenky, které nás svazují.
Pojďme se bavit o svobodě vydělat si na dovolenou stejně rychle jako můj kolega.
Pojďme se bavit o svobodě budovat si kariéru, i když jsem ve věku, kdy bych mohla mít děti, kdy mám malé a nemocné děti, kdy je mi padesát.
Pojďme se bavit o svobodě vzít si na sebe cokoliv a nebýt považována za vyzývavou, uťápnutou, extravagantní, nevkusnou.
Pojďme se bavit o svobodě vybrat si povolání, kde hodně cestuji a nemusím se bát o to, kdo vyzvedne dítě ze školky.
Pojďme se bavit o svobodě, kdy se nemusím bát v noci chodit po ulici sama, protože by mě někdo mohl znásilnit.
Naštěstí se o svobodě učím od skvělých žen, které svobodně přemýšlejí a na těžké otázky dokáží nahlížet s lehkým srdcem, nadhledem a láskou. I když pak musí říci něco nepopulárního, řeknou to tak, že chápete jejich cíl věci změnit, ale nebojovat. Dělají vše pro vyšší dobro všech. Moc děkuji za inspiraci, Lenko Šťastná a Lindo Pettit.
Těším se s vámi na svobodnou dobu, kterou se pokusíme vytvořit pro další generace. Naše dcery si to zaslouží.
Poznámka autorky: celý článek je psaný správně češtinářsky s i na konci sloves. Otázky totiž platí pro obě pohlaví, nejen pro ženy. A akci musíme vzít do rukou taky všichni.
Kateřina Černá
Původní článek je na LinkedIN zde