Milé dámy,
také jste četly, že BBC platí ženským hvězdám méně než jejich mužským protějškům? A také jste si řekly: „No to je fakt skandál. Doufám, že s tím budou něco dělat.“
Nejspíš budou, protože budou muset. Až dojde příští rok na stejné veřejné lámání chleba, BBC se určitě nebude chtít prezentovat jako instituce, která nechala ženám jen kůrky (i když, pravda u těch hvězdných pozic, to vypadá jako kůrky namazané. Jenomže nejde jen o špičkové moderátorské posty, podobné to s platovou diskriminací nejspíš bude i u profesí, na kterých hvězdného prachu moc neulpí).
Také jsem se nejdříve patřičně pohoršila, ale vetřela se mi přitom do hlavy otázka – Jak se tohle vlastně děje?
Nechce se mi věřit, že přijde žena na pohovor do firmy, vyhraje výběrové řízení a její budoucí šéf či šéfka si se svým HR protějškem zamnou někde v zasedačce ruce a společně se ujistí: „Je to ženská, dáme jí míň.“ Míň než komu? Než nejlépe placenému muži na stejné pozici? Kdyby totéž výběrové řízení vyhrál muž, dali by výše zmínění hlavy dohromady a řekli by si: „Je to chlap, musíme mu dát víc.“ Víc než komu? Kde se to celé odehrává? Kde a kdo rozhoduje o tom, že žena dostane méně peněz?
Kolikrát jste si u pohovoru řekla o peníze, které si opravdu za danou práci představujte? A kolikrát jste v duchu testovala sama sebe, jestli si vůbec takový plat zasloužíte? Kolikrát jste se bála, že se váš požadavek může jevit jako příliš velký a nemusela byste to místo dostat? Kolikrát jste sabotovala sama sebe a ani nikdo nemusel rozhodnout, že vám dají méně, protože jste si o ono méně sama řekla? Vsadím svoje nejhezčí boty (ale pozor, nedá se v nich moc chodit), že podobnou zkušeností prošla spousta z nás.
Představte si tu scénku: zjevně schopná a výkonná žena- perfektně odpovídá na všechny záludné dotazy, s přehledem se vypořádává s nejrůznějšími testy a úkoly. Děj graduje. Tempo se zrychluje. Podkresová hudba nabývá na dramatičnosti. Přichází vrcholná otázka: „A jaký plat byste si představovala?“ Všechno zmlkne. Ticho prořízne jasná a stručná odpověď: „Jako nejlépe placený muž na srovnatelné pozici.“
Třeba to někdy někdo natočí. Budeme to prožívat s hlavní hrdinkou a budeme vědět, že to dobře dopadne, protože budoucí šéf takovou odvahu ocení a ona to místo i plat dostane.
Život není film. Já vím. V životě jde o živobytí, hypotéky, peníze na kroužky a ne o trefné odpovědi. Ale právě kvůli tomu živobytí bychom měly trénovat sebevědomí a nejen sebereflexi. Měly bychom se učit ocenit sebe sama, učit se říkat si o to, co chceme a co potřebujeme. Jinak nám nezbude, než se dojímat nad odvážnými filmovými hrdinkami a přitom vyžít z penze, která bude vypočítaná z platu, o který jsme si samy řekly.
Marie Petrovová
Ze série "Napsáno rtěnkou"
