Nechci se vůbec pouštět do politologických analýz, tak jsem se pustila alespoň do počtů. Tedy první údaj jsem nechala na ČSÚ, podle kterého bude mít nová Sněmovna 44 žen, což je 22 % z celkového počtu 200 křesel a je to o 5 žen více než ve volbách v roce 2013. Je to hezké, ale taková pecka to zase není. Půjdeme-li tempem 5 žen každé čtyři roky, dostaneme se na počet 99 poslankyň v roce 2061 a ke svým stým narozeninám bych pak mohla dostat skvělý dárek: 109 žen ve Sněmovně v roce 2069.
Jak to s poslankyněmi mají jednotlivé (dnes už parlamentní) strany:
| Strana | Počet poslankyň | Podíl na celkovém počtu poslanců (v %) |
|---|---|---|
| ANO | 20 | 25,6 |
| ODS | 5 | 20 |
| Piráti | 3 | 13,6 |
| SPD | 6 | 27,2 |
| KSČM | 3 | 20 |
| ČSSD | 2 | 13,3 |
| KDU-ČSL | 1 | 10 |
| TOP 09 | 2 | 28,5 |
| STAN | 2 | 33,3 |
Všechny zvolené poslankyně získaly celkem 174 714 preferenčních hlasů. Sečteme-li preferenční hlasy nejúspěšnějších kandidátů (z každé strany jsem vzala jednoho), dostaneme se na číslo 146 923. Kdybych přidala ještě vykroužkované dvojky (není mezi nimi žádná žena), bude to celkem 232 251 preferenční hlasů.
Statistika samozřejmě není vždycky úplně fér, protože když máte jen 6 mandátů a z toho jsou dvě ženy, hned to číslo vypadá jinak. Ovšem pokud se prezentujete jako někdo, pro koho jsou důležité hodnoty jako rodina, děti, sladění pracovního a soukromého života, čekala bych úspěšných žen na kandidátce více. Nebo to znamená, že voliči těmto stranám vystavili vysvědčení o tom, co si o jejich rodinných programech myslí a jak jsou pro ně srozumitelné?
Ze statistik jsem nevyčetla, kolik žen volilo, ale i kdyby jich byla polovina, zdá se mi těch preferenčních hlasů pro ženy málo. Takže až si budeme příště stěžovat, že je ve Sněmovně málo žen, pojďme se zamyslet nad tím, koho jsme ve volbách podpořily (a to „y" je tam schválně, protože apeluji na nás – na ženy).
Marie Petrovová
napsáno rtěnkou
