V rámci ohlédnutí za posledními měsíci je třeba zmínit, že život žen, matek se změnil k nepoznání a každá z nás musela ukrojit ze svého času a priorit směrem k rodině, pokud jí tedy má.
Za sebe mohu potvrdit to, že život v covid době se čtyřmi dětmi ve věku 19-11-9-1,5 roku je velmi vyčerpávající, když pominu starost o domácnost, aby měli všichni synové co jíst, aby se zabavili tak, aby se nepozabíjeli, tak se samozřejmě eliminuje možnost oficiálního vlastního vzdělání či snaha o dosažení vlastních cílů. Ty jsou podle mne naplněny potřebou a vlastně nutností své děti vyučovat a být jim vůdcem volného času, také psychologem atd.
I přes to, že to není opravdu jednoduché v celé situaci na nacházím smysl objevení rezervoáru vlastních sil a toho, co jsme ještě nezažili a čemu se opět přizpůsobíme. Nechci bagatelizovat roli mužů, ale jim opravdu zůstalo vše při starém, pokud nastala změna v práci.....
Jako realista nevidím v blízké době rapidní zlepšení situace, jen tajně doufám, že alespoň školy zůstanou otevřené, protože i přes velký počet členů domácnosti je každé dítě v takové vlastní sociální bublině a návrat do školy je opravdu rozesmál a nejsou tak "uzavření".
Snahy o zavedení novot nejsou vždy úspěšné, ale v každé situaci lze nalézt svoji novou schopnost a změnit způsob přemýšlení.
Nejkrásnější okamžiky života k nám přicházejí nečekaně a vždy jsou spojeny s láskou.
