Milé dámy, na podzim mám narozeniny a jak se jejich termín blíží, napadá mě spousta věcí, které jsem měla udělat jinak. A tak jsem o nich začala psát. A pak jsem si najednou uvědomila, jak velmi ženské to je: vezmi léta svého života, pořádně je prozkoumej a najdi všechno, na co vůbec nejsi hrdá. Protože proč by ses měla pochválit za to, co se ti v životě povedlo, že? Třeba si těch pozitivních záseků všimne někdo jiný a třeba je ocení. No to jistě. Leda tak v nekrologu.
Takže jestli tohle děláte také, tak to změňte. Ještě dnes. A začněte hned! Dovoluji si připojit malý návod.
Tady je 47 věcí, které se mi povedly. Nespadly mi z nebe, mákla jsem na nich.
- Domov
- Vztah
- Spousta báječných výletů a dovolených
- Zhubnout, přibrat a zase zhubnout (to celé několikrát)
- Porodit před třicítkou a díky tomu
- mít už před padesátkou spoustu volného času
- Poprat se úspěšně s matematikou
- Přečíst stovky zajímavých knih a taky spoustu zábavného škváru
- Získat vysněnou práci, a to hned několikrát
- Odejít včas (no dobře, pár večírků jsem přetáhla)
- Ukončit vztahy s upíry (citovými, na ty normální stačí česnek)
- Zahrada
- Naučila jsem se čistit si hlavu sportem, ačkoliv jsem rozený kavárenský povaleč (funguje to)
- Párkrát už vylézt s kůží na trh, i když jsem se strašně bála
- Pracovat se svými emocemi (bolí to dost)
- Nalévat sama sobě čistého vína (to občas bolí ještě víc)
- Nechodit na akce, kam se mi nechce
- Přiznat se k chybě, omluvit se a hlavně
- se v tom pak už neňahňat
- Vypínat zvonění telefonu, když mám schůzku (občas si to zapomenu zase zapnout)
- Rozhodovat o tom, co ve svém životě chci a co ne
- Stát si zatím- to se pořád ještě učím
- Odpouštění. Bylo to těžké, ale je to velká úleva
- Nevymlouvat se na vlivy z dětství, už je to fakt dávno
- Řídit v Praze (neříkám parkovat, říkám řídit)
- Napsat knihu
- Dát prima domov několika kočkám z ulice
- Vařit. Tak, aby to chutnalo dětem. Heč.
- Delegovat a dát důvěru
- Zkusit jaké to je být jen sama za sebe (těžké, ale poučné)
- Nebát se a zeptat se, když něco nevím
- Zavřít klapačku, nenechat brebentit mozek a naslouchat (zatím také v procesu)
- Děkovat za každý den a za všechny dary, kterých se mi dostalo (jasně, že všechno není moje zásluha. To, že žiju v míru a v zemi, kde je více méně klid, není moje zásluha a když tak o tom přemýšlím, ani nevím čí vlastně to zásluha je).
- Když něco nejde, říct si o pomoc a o radu
- Přijmout se taková, jaká jsem a pracovat na tom, abych byla lepší (a ano, ten rozpor tam je a je to místy náročné)
- Vylézt na vysokou horu a podívat se dolů (fantastické)
- Říct si o sedadlo vedle řidiče. Vzadu se mi prostě dělá špatně
- A vůbec nedělat věci, ze kterých se mi zvedá žaludek (kromě občasného úklidu toho, co zbude, když se udělá špatně kočkám)
- Nejíst, co mi nechutná (mám na to speciální komunikační fintu)
- Nebát se zkoušet nové věci a jít do rizika, že to nedopadne (třeba, že vás moje psaní nebude bavit)
- Nechat profesionály dělat jejich práci a svůj čas využít efektivně (i tak se dá napsat, že jsem už 17 let nehrábla na žehličku)
- Nečíst na netu blbosti, které jen berou čas
- Vypnout televizní zpravodajství. A mít krásná rána a klidné večery
- S předstihem si projít divadelní programy a občas i úspěšně koupit lístky
- Jít s kámoškou na balet
- Nerozčilovat se kvůli věcem, na které nemám vůbec žádný vliv (když člověk vypne televizi, dost jich ubude)
- Nevzdat to s věkem a zase vytáhnout lodičky na bolestivě vysokém podpatku. Protože to prostě stojí za to!
Vsadím ty nejlepší botky na to, že každá z vás najde nejméně tolik věcí, které se vám povedly, jako je počet svíček, které patří na váš narozeninový dort. Ta dobrá zpráva je, že je to jako se slevou na dioptrické brýle – čím jste starší, tím víc toho máte. Tak do toho.
P.S. Ubrala jsem si jeden rok, protože prý v nadpisech víc táhnou liché číslovky. Takže tu 48. věc teď napíšu sem: Nekňourat a být ženou. Spokojenou ženou.
Napsáno rtěnkou
