novinky z BPW

Pozvánka – ženský leadership

47 věcí, které jsem v životě udělala špatně

Milé dámy, na podzim mám narozeniny a jak se jejich  termín blíží, napadá mě spousta věcí, které jsem měla udělat jinak. A tak jsem o nich začala psát. A pak jsem si najednou uvědomila, jak velmi ženské to je: vezmi léta svého života, pořádně je prozkoumej a najdi všechno, na co vůbec nejsi hrdá.  Protože proč by ses měla pochválit za to, co se ti v životě povedlo, že? Třeba si těch pozitivních záseků všimne někdo jiný a třeba je ocení. No to jistě. Leda tak v nekrologu.

Takže jestli tohle děláte také, tak to změňte. Ještě dnes. A začněte hned! Dovoluji si připojit malý návod.

Tady je 47 věcí, které se mi povedly. Nespadly mi z nebe, mákla jsem na nich.

  1. Domov
  2. Vztah
  3. Spousta báječných výletů a dovolených
  4. Zhubnout, přibrat a zase zhubnout (to celé několikrát)
  5. Porodit před třicítkou a díky tomu
  6. mít už před padesátkou spoustu volného času
  7. Poprat se úspěšně s matematikou
  8. Přečíst stovky zajímavých knih a taky spoustu zábavného škváru
  9. Získat vysněnou práci, a to hned několikrát
  10. Odejít včas (no dobře, pár večírků jsem přetáhla)
  11. Ukončit vztahy s upíry (citovými, na ty normální stačí česnek)
  12. Zahrada
  13. Naučila jsem se čistit si hlavu sportem, ačkoliv jsem rozený kavárenský povaleč (funguje to)
  14. Párkrát už vylézt s kůží na trh, i když jsem se strašně bála
  15. Pracovat se svými emocemi (bolí to dost)
  16. Nalévat sama sobě čistého vína (to občas bolí ještě víc)
  17. Nechodit na akce, kam se mi nechce
  18. Přiznat se k chybě, omluvit se a hlavně
  19. se v tom pak už neňahňat
  20. Vypínat zvonění telefonu, když mám schůzku (občas si to zapomenu zase zapnout)
  21. Rozhodovat o tom, co ve svém životě chci a co ne
  22. Stát si zatím-  to se pořád ještě učím
  23. Odpouštění. Bylo to těžké, ale je to velká úleva
  24. Nevymlouvat se na vlivy z dětství, už je to fakt dávno
  25. Řídit v Praze (neříkám parkovat, říkám řídit)
  26. Napsat knihu
  27. Dát prima domov několika kočkám z ulice
  28. Vařit. Tak, aby to chutnalo dětem. Heč.
  29. Delegovat a dát důvěru
  30. Zkusit jaké to je být jen sama za sebe (těžké, ale poučné)
  31. Nebát se a zeptat se, když něco nevím
  32. Zavřít klapačku, nenechat brebentit mozek a naslouchat (zatím také v procesu)
  33. Děkovat za každý den a za všechny dary, kterých se mi dostalo (jasně, že všechno není moje zásluha. To, že žiju v míru a v zemi, kde je více méně klid, není moje zásluha a když tak o tom přemýšlím, ani nevím čí vlastně to zásluha je).
  34. Když něco nejde, říct si o pomoc a o radu
  35. Přijmout se taková, jaká jsem a pracovat na tom, abych byla lepší (a ano, ten rozpor tam je a je to místy náročné)
  36. Vylézt na vysokou horu a podívat se dolů (fantastické)
  37. Říct si o sedadlo vedle řidiče. Vzadu se mi prostě dělá špatně
  38. A vůbec nedělat věci, ze kterých se mi zvedá žaludek (kromě občasného úklidu toho, co zbude, když se udělá špatně kočkám)
  39. Nejíst, co mi nechutná (mám na to speciální komunikační fintu)
  40. Nebát se zkoušet nové věci a jít do rizika, že to nedopadne (třeba, že vás moje psaní nebude bavit)
  41. Nechat profesionály dělat jejich práci a svůj čas využít efektivně (i tak se dá napsat, že jsem už 17 let nehrábla na žehličku)
  42. Nečíst na netu blbosti, které jen berou čas
  43. Vypnout televizní zpravodajství. A mít krásná rána a klidné večery
  44. S předstihem si projít divadelní programy a občas i úspěšně koupit lístky
  45. Jít s kámoškou na balet
  46. Nerozčilovat se kvůli věcem, na které nemám vůbec žádný vliv (když člověk vypne televizi, dost jich ubude)
  47. Nevzdat to s věkem a zase vytáhnout lodičky na bolestivě vysokém podpatku. Protože to prostě stojí za to!

 

Vsadím ty nejlepší botky na to, že každá z vás najde nejméně tolik věcí, které se vám povedly, jako je počet svíček, které patří na váš narozeninový dort. Ta dobrá zpráva je, že je to jako se slevou na dioptrické brýle – čím jste starší, tím víc toho máte. Tak do toho.

P.S. Ubrala jsem si jeden rok, protože prý v nadpisech víc táhnou liché číslovky. Takže tu 48. věc teď napíšu sem: Nekňourat a být ženou. Spokojenou ženou.

Marie Petrovová

Napsáno rtěnkou

Představujeme Vám…. Dárek je radost. Firma REDA.

REDA a.s. je lídrem v oblasti 3D reklamy- reklamní a dárkové předměty- již 26 let na českém trhu a za posledních 5 let patří mezi významné hráče v této oblasti reklamy i na evropském trhu.

Viera Černá- obchodní ředitelka firmy REDA a.s 

Ve společnosti působím již od roku 1995, díky svým zkušenostem a znalostem trhu jsem se podílela na rozvoji celého obchodního úseku společnosti REDA a.s. jako regionální managerka a KA specialista. Pro mnoho významných zákazníků jsem dlouhodobě důvěryhodným obchodním partnerem, za což jsem byla honorována nejedním oceněním. Obchodní ředitelkou společnosti REDA a.s. jsem se stala v červnu 2012.

čtěte více... 

Pomozte nám vyplnit dotazník pro Byznys Anjelky

dovoľte nám osloviť Vás so žiadosťou vyplnenia dotazníka zameraného na získanie spätnej väzby na stav anjelského investovania na Slovensku (SK verzia) a v EÚ (EN verzia). Biznis anjel alebo anjelský investor je individuálny súkromný investor, ktorý investuje svoje skúsenosti, čas a peniaze do firiem, začínajúcich firiem a startupov.  Myslíte si, že existuje na Slovensku všeobecné povedomie o tom, čo anjelské investovanie vlastne je? Aké sú hlavné faktory úspechu, výzvy, či prekážky brániace najmä ženám podnikateľkám stať sa anjelskými investorkami a pomôcť tak začínajúcej podnikateľke financovať jej podnikanie?

Děkujeme 🙂

Změna – jak nejlépe využít potenciál zaměstnance dlouhodobě v jedné firmě.

V čase se mění nejen firma, ale i člověk , jenž zastává určitou danou roli, pozici ve firmě. Mění se jeho zkušenosti, představy i požadavky. Kdy nastává čas, aby se změnil pozici i roli a využil svůj nový potenciál?

Andreu Kroupovou můžete potkat u kulatého stolu.

Termín je tu! 13. a 14. dubna 2018 konference Equal pay day

A je to tady! Pište si termín známé inspiro konference EQUAL PAY DAY - ŽENY SOBĚ 2018.

13. a 14. dubna 2018

Více informací pravidelně přináším na facebooku, nebo na webu Equal Pay Day.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Chcete podpořit naši konferenci? Stáhněte si banner a vložte si ho s odkazem www.equalpayday.cz na Váš profil.

Děkujeme za podporu a těšíme se na viděnou 🙂

Tým BPWCR

O hajzlíkách, ministryních a frčících limčách :-)

Milé dámy, tenhle blog je s prominutím o hajzlíkách. Nikoli o hajzlících, o těch by se sice dalo psát donekonečna, ale dnes mám na mysli hajzlíky rodu neživotného, tedy ty, které nám mají přinést úlevu.
Jsem na cestách, což je fajn, protože cílem jsou slunce, voda, vzduch a další podobné radosti, včetně nákupu v bezcelních obchodech. Dostat se k tomu všemu ovšem znamená překonat hranice, ty opravdové - s celníky, pasovou kontrolou a s frontami.

Těžko říct proč vlastně, ale pokud je na hranicích fronta, pak je opravdu dlouhá. V čase i v prostoru. Několik kilometrů a několik hodin. Slunce je tam víc než dost. O vzduchu se, mezi neustále startujícími a popojíždějícími auty, autobusy a kamiony, asi mluvit úplně nedá. Vůbec netuším z jakých chemických látek se tam skládá, jestli je to ještě vzduch a jestli to vlastně chci vědět. A ty dlouhé kilometry- nic. Prostě nic. Jen dálnice, plot a kolony výše zmíněných vehiklů. Žádný keř, žádné houští, žádný strom, nedej bože třeba budka. Prostě nic.

Pánové se za krajnicí decentně odvrátí, což není nic příjemného, ani zvlášť civilizovaného, ale jde to. Decentně si přidřepnout nejde. Je to tu všude přehledné jak letištní plocha!

Nezbývá, než doufat, že se ona místnost nachází ještě před přechodem a že je to služba buď neplacená a nebo pokud je placená, je Euro dostatečně univerzální evropskou měnou. Mám už jistou výhodu zkušeností – a proto máme v autě takzvané čurací pytlíčky. Ne že
bych si do nich ulevovala, ale obsahují mince všech států, kterými projíždíme. Možná nezachrání život, ale důstojnost často.
Vyrážím na mnohasetmetrový pochod s nadějí a velmi, velmi svižným krokem. Tentokrát mám štěstí. Toaleta tu je, dokonce prostorná, čistá, bez čekání a berou i Eura.

Země, kterými projíždíme měly nebo mají ve svých kabinetech ministryně, dokonce dopravy a jedna i premiérku. Taky mají fronty na hranicích. Každé léto. Chápu, že členové tamních vlád mají jiné starosti, než močové měchýře cestujících. Zejména pokud jde o hranice s EU, tíží jejich hlavy a možná i spánek úplně jiné problémy. Ale stejně mi to nedá, abych se sama sebe neptala, jestli taková ministryně tuší, jaké to je mít nohy překřížené natřikrát a ze zoufalství už skoro omotané kolem krku. Může vlastně nařídit řidiči omajáčkované limuzíny: „Zastavte mi u nejbližší benzínky, nebo to už prostě nevydržím!“? A může si vůbec jen tak odskočit u benzínky?

Když o tom tak přemýšlím, asi to holky v podobných pozicích taky nemají úplně jednoduché. Možná, že až zase někdy uvidíte frčet limču s majákem, bude to právě ten okamžik pro špetku ženské solidarity, místo nadávání na politiky okamžik soucítění, možná zrovna nějaká ministryně míří „kamsi“. Nevím, jak vy, ale já bych v té chvíli, kdy se mi fakt chce, ten maják klidně zapnula.

A radu na závěr: nikdy, opravdu nikdy, nemíjejte poslední benzínku před hranicemi bez zastavení.

Marie Petrovová, toho času na Balkánské trase 🙂

Jste aktivní ? A nezadaní ? Potkávejte se!

Dana Hanousková je jednatelka a spoluzakladatelka cestovní kanceláře pro nezadané Aktivní nezadaní, s.r.o. V oblasti partnerského poradenství a vytváření příležitostí k seznámení pro nezadané se pohybuji již od roku 2006.

Společně s manželem Láďou přinášíme specifický způsob nenuceného seznámení na akcích pro nezadané s připraveným programem. Jako odborníci na partnerské vztahy a seznamování poskytujeme nezadaným jedinečnou možnost seznamování v reálném prostředí a možnost poznávat se s dalšími nezadanými obdobných zájmů a dále konzultace o partnerských otázkách.

Vedle řady elektronických knih z oblasti seznamování a singl života jsme s Robertem Breadonem spoluautory knihy "N1" o neurolingvistickém programování.

E-mail: dana@akcepronezadane.cz
Facebook: Akce pro nezadané
web: www.akcepronezadane.cz

České ženy jsou vzdělané a – chudé!

Naši rodiče nám od mládí vtloukali do hlavy, že se musíme dobře učit, že musíme mít vysokoškolské vzdělání, abychom nebyly závislé na nikom, ani na mužích, nevíme, co se může stát, protože jedině tak můžeme mít dobré zaměstnání, které nás a naše děti dobře uživí (prý lépe než předešlé generace našich matek).

Ani jednu z nás tenkrát nenapadlo, když nám bylo sedmnáct nebo AŹ těch pětadvacet, že se dožijeme Až PADESÁTI let. A ouha! Najednou nikoho dnes nezajímá naše dosažené vzdělání (Učit se, učit se, učit se - …dnes se používá anglický termín "life long education"), ani naše zahraniční zkušenosti, ani naše jazykové znalosti, ani naše pracovní zkušenosti z mezinárodních firem. Pravda, na založení IT start-upu nejsme už dostatečně připravené a energie také ubývá.

Jen se nám padesátnicím vyčítá, že se nechceme stěhovat za prací, že neumíme s počítačem a že neumíme jazyky. To víte, absolventka Sorbonny je "málo svižná", tak se jí zbaví, komu by se vlastně hodila? Pracovní nabídky jsou vhodné pro každý věk! - radostně zajásáme, když vidíme inzeráty, a to i ze státní správy, která by měla ctít věkovou nediskriminaci, abychom hned vzápětí zjistily, že jsou vhodné pro absolventy a nabízí práci v mladém kolektivu. Což v praxi znamená – padesátnice, dále nečtěte, ani se nepokoušejte tam poslat svůj životopis.

Takže nám nezbývá než začít od nuly. ..."A proč se ucházíte o tohle místo, když jste pracovala v zahraničí a mluvíte několika jazyky?"... se vás ptá dědula středního věku na nekončících výběrových řízeních, vedle něj znuděná mladší asistentka či co, na výběrkách potkáváte spoustu typy lidí, kteří rozhodují o vašem osudu, jestli budete mít na jídlo nebo na nájem.

Takže vzdělané české padesátileté ženy jdou jako kdysi v padesátých letech minulého století pracovat do skladů, věznic jako vychovatelky po náročných zkouškách, jako vrátné, uklízečky, do pokladen v supermarketech, kdo má štěstí, jako prodavačky. Zatímco v USA mají sedmapadesátiletou astronautku, tady jste v tomto věku odepsaná, ač byste předváděla cokoliv.

Třetinu nezaměstnaných lidí v ČR tvoří lidé nad padesát let. O tomto neblahém fenoménu se začíná pomalu opatrně mluvit, ale zajímavé je, že tento problém mají na starosti mladí lidé, jak na Ministerstvu práce a sociálních věcí, tak i v různých organizacích za dotované granty z EU.

Proč se svým problémem nezabývají ti a ty, co se jich to týká? Nikde tyto lidi v tomto věku na pracovních pozicích nevidím. A pak sociologové píší o feminizaci chudoby. Inu, podle strany lidovců jsme nenašly ty "správné chlapy", spoléhaly jsme se bohužel jen na naše vzdělání a vědomosti.

 

Jiřina Castorena