V srpnové čísle časopisu Žena a život naleznete článek, ve kterém se hovoří o naší organizaci včetně celého rozhovoru s Lenkou Šťastnou, prezidentku Business & Professional Women CR.
Nastíním vám svoji zkušenost (jsem Husákovo dítě): Po škole o mě moc zaměstnanci nestáli, měla jsem logicky málo zkušeností a říkali (někdy celkem otevřeně), že budu určitě chtít děti. Když jsem pak děti měla, říkali zas, že děti bývají nemocné, báli se, že s nimi budu doma. Když byly děti aspoň trochu větší, přišly lockdowny a s nimi domácí výuka malých školáků - a zas jsem byla handicapovaná a snažila se dohánět aspoň nějakou práci po nocích.
Já ty zaměstnavatele i trochu chápu. Tím, že jsem žena a tedy nejprve potencionální a pak skutečná matka, patřím nastavením společnosti do jakoby „rizikové“ kategorie.
Máte nějaké doporučení, jak z toho začarovaného kruhu ven? Proč by měl zaměstnavatel vsadit na mě, a nedat přednost sice ne tak kvalifikovanému, ale jaksi méně „rizikovému“ muži?
Ano, to je typický příběh, který vyprávějí ženy vašeho věku. Často se zamýšlím nad tím, jak často čtu, že pro naše manažery a manažerky je rodina to nejdůležitější a když dojde na reálné pochopení situace žen, najednou jsou právě děti a rodina největší překážkou – i tou domnělou.
Je radost dívat se na firmy, které pochopily, jak důležitými, výkonnými a loajálními zaměstnanci ženy jsou, pokud pro to mají podmínky. Pochopení aktuální situace, flexibilní úvazky, podpůrné programy i pomoc s péčí o děti i podpora zapojení otců patří určitě k těm nejčastějším.
A ruku na srdce – vy si opravdu myslíte, že muži jsou ve 100% své pracovní doby produktivní? To není nikdo. Tráví v práci čas, který ale ženy potřebují využít pro zajištění druhé směny – no a i v objemu neplacené práce žen v domácnosti patříme k šampionům v Evropě.
A jak z toho ven? Osvícení zaměstnavatelé vědí, že jste silná generace, kterou bude potřeba udržet v zaměstnání co nejdéle, protože za vámi je velká generační propast. A už teď na trhu práce chybí stovky tisíc lidí. Jsem moc ráda, že máme možnost být ambasadorkami projektu UN Global Compact a UNWOMEN Women´s Empowerment Principles, který dává firmám i institucím nástroje, jak změnit firemní kulturu tak, aby byla více přátelská ženám.
Když budu ve svém příběhu pokračovat: Teď, s blížící se padesátkou, se mi sice uvolňují ruce, ale zas se dostávám do věku, kdy nejsem pro zaměstnavatele tak zajímavá – eufemisticky řečeno. Takže ke genderové nerovnosti se o mě otírá i ageismus. Řeší (byť na straně zaměstnavatelů ne jasně řečenou) diskriminaci na základě věku na kongresu nebo během mentoringů ženy?
Diskriminace na základě věku se podle mých zkušeností dotýká opravdu velkého počtu žen (i mužů). Tak jako v ostatních oblastech, vidíme celou řadu stereotypů a předsudků, které bychom se měli ze všech sil snažit odstranit.
Tyto otázky řešíme velmi často právě proto, že se do „kritického“ věku dostává silná skupina lidí . Rády ukazujeme ženy, které svoji kariéru nebo podnikání úspěšně rozvíjejí i ve vyšším věku, učí se a zdokonalují a nejen že drží krok se současnými trendy, ale jsou i motivátorkami a mentorkami pro ženy mladší nebo ty na startu kariéry. A jak jsem psala výše, přístup k zaměstnancům 50+ se musí zaměstnavatelé naučit změnit poměrně rychle.
