Charitativní výstava: Ema Pok pro Nadaci Naše dítě

V pondělí 24.6. byla v příjemných prostorách malostranské Kavárny Čas zahájena charitativní výstava mladé výtvarnice Emy Pok. Z celkem 40 obrazů, které malířka věnovala nadaci, můžete vybírat po celé letní prázdniny. Koupí obrázku podpoříte Nadaci Naše dítě.

Podívejte se na  katalog obrazů, než se do kavárny vypravíte na živo, můžete se podívat a vytipovat si svůj obrázek předem. 🙂 Nemáte-li možnost cestovat za výstavou do Prahy, kontaktujte nás na emailu: z.safarova@nasedite.cz. Můžeme Vám zarezervovat obraz i na dálku a platbu a vyzvednutí/dopravu lze vždy domluvit.

Můžete nás podopořit také v naší facebookové události: https://www.facebook.com/events/604954786658835/

Děkujeme za vaši podporu.

Přinášíme vám také krátký rozhovor s mladou malířkou, která se rozhodla podpořit naši činnost:

Co Vás vedlo k tomu, že jste se rozhodla sbírku svých obrazů věnovat ve prospěch Nadace Naše dítě?

„Pokud výtěžek z prodeje mých obrázků pomůže třeba konkrétnímu dítěti k lepšímu a kvalitnějšímu životu, budete to pro mě mnohem větší odměna, než když bych sama stržila peníze z jejich prodeje. Další věcí je fakt, že nejsem na malování finančně závislá. To mi dává svobodu tvorby a mohu si tedy malovat, co chci a také pořádat výstavu tohoto typu."

V čem vidíte smysluplné spojení umění a dobročinnosti?

"Výstava může v každém případě přilákat jiný okruh mecenášů, než donátory, kteří pravidelně přispívají na charitu. Uměnímilovní lidé navíc mohou ocenit, že koupí nějakého díla mohou pomoci nebo i změnit něčí osud. Za svoje peníze tedy získají něco hmatatelného a zároveň pocit dobrého skutku."

Jaké jste měla dětství?

„Měla jsem moc hezké, bezstarostné dětství, plné her a zábavy s mým o rok starším bratrem. Moc ráda na to období vzpomínám. Oba jsme zdraví, mohli jsme se rozvíjet, studovat a nakonec dělat v životě to, co nás opravdu baví a naplňuje. Ne každý má takové štěstí a nic v životě není samozřejmostí. Radostné dětství je základem pro další spokojený život a myslím si, že si ho zaslouží každé dítě bez rozdílu."

Máte ve svém okolí nějaké dítě s handicapem? Nějaký konkr. případ, který by Vás motivoval k dobročinnosti?

Chodila jsem na běžnou základní školu, jejíž budova sousedila se školou pro děti se speciálními potřebami. Uvědomovala jsem si, s jakými obtížemi se musejí potýkat např. děti na vozíku, se sluchovou vadou či nevidomí. Člověk si tak již v raném věku uvědomí, že má startovací čáru pro život jinde než tyto děti a měl by být k životu pokorný.  Pokud je člověk zdravý, hezký a dokonce i úspěšný, měl by si toho vážit a snažit se být alespoň trochu užitečným pro ostatní."

Co Vás ve Vaší tvorbě inspiruje?

Pro mě je inspirací svět kolem mě. Na jaře a v létě je to hlavně příroda – tzn. stromy, ptáci, v zimě se snažím obracet spíš sama do sebe a hledat impulzy k tvorbě ve svém nitru. Inspirací mi bylo i moje studium umění, tzn. starých mistrů, kdy jsem vytvořila několik výtvorů na téma Kristus, Panna Marie atd."

Jaká jsou nejčastější témata, která malujete a proč?

Myslím si, že se moje tvorba pohybuje mezi abstrakcí a expresionistickými tendencemi, někdy snových výjevů. Měla jsem období, kdy jsem často malovala motiv jablka – jelikož to je ovoce, které je v mnoha kulturách považováno za symbolické. Např. jablko hříchu, tedy jablko, jež jedli Adam a Eva ze stromu poznání a pak byli vyhnáni z ráje nebo jablko sváru – tedy námět z antické mytologie, které nakonec zapříčinilo únos Trojské Heleny. Často jablka zasazuji do krajiny jako takové milníky, které mají znamenat nalezení správné cesty. Obecně krajinky ať fantazijní či impresionisticky laděné maluji velice ráda. Dalším mým tématem jsou ptáci a hnízdění jakožto symbol harmonie v lidském soužití.

Jak jste se k malování dostala?

Maluji už od raného dětství, kdy jsem navštěvovala základní uměleckou školu, později jsem chodila do základní školy s rozšířenou výukou výtvarné výchovy a poté se vydala studovat střední uměleckou školu textilních řemesel. K výtvarničině jsem byla vedená doma, jelikož dědeček byl ilustrátor a architekt a jeho otec akademický malíř, čili to bylo tak nějak přirozené, že jsme doma malovali."

Ema Pok (*1988)

Mladá výtvarnice Ema Pok, vl. jménem Součková, vystudovala doktorský studijní program v oboru Obecná teorie a dějiny umění a kultury na Univerzitě Karlově. V průběhu let vystavovala několikrát v Galerii u Zlatého kohouta v Praze, ve foyer Státního ústavu pro jadernou bezpečnost, v Muzeu hrnčířství v Kostelci nad Černými lesy a jinde. V minulosti se také věnovala malbě na tělo a jako body-artová malířka pracovala na dvou filmech České televize – Polibek na cestu a Láska in memoriam. V současnosti se živí především jako kurátorka výstav a sbírek užitého umění, grafiky a fotografie. Pro signování svých obrazů používá jméno své matky, jejíž otec Otakar Pok byl architekt a ilustrátor a jeho otec Josef Pok byl akademický malíř.