Interkulturní večer v Lotyšsku na projektu UPRISE
Již tradičně se na tréninkovém kurzu konal tzv. Interkulturní večer. Večer, kdy se představí všechny státy s jejich zástupci trochu jinak, než po pracovní stránce. Již dopředu jsme všichni věděli, že nás tento večer čeká a že si máme z našich zemí přivézt pochutiny a něco, co každou zemi charakterizuje.
Pánové z Maďarska se pochlubili domácími klobáskami, šunkou a bílým vínem z jejich rodinné farmy. Španělé nás poctili výbornými salámy a sušenou šunkou. Lotyšská výprava nám dala ochutnat jejich bylinný likér s příchutí černého rybízu, nebo sledě v oleji servírované na tmavém chlebu.
My jsme se za Českou republiku rozhodně nenechaly zahanbit a krom tuzemáku a slivovice jsme účastníky poctily karlovarskými oplatkami, piškoty, horalkami, kostkovým cukrem a jednohubkami s křenovým pomazánkovým máslem a k tomu se váže vtipná historka:
S Ivou a Kristýnou jsme se domluvily, že každá z nás něco představí. Iva všechny uvítala, ukázala mapu i českou vlajku a státní znak. Kristýna pak mluvila o historii kostkového cukru nebo o kontaktních čočkách Otty Wichterleho. Načež se Iva jala povídat o dětských piškotech a karlovarských oplatkách. Mimo jiné mezi řečí prohlásila, že jak cukr, tak i piškoty jsou vlastně u nás i potravou pro psy a koně. Třeba když se pes cvičí, dostane piškot jako odměnu, stejně jako kůň. A pak přišla řada na mě. Představila jsem pexeso s Rákosníčkem, které se pak mimochodem stalo největším hitem večera! Nemyslete si, takové pexeso je v Evropě opravdu ojedinělé!
A pak to přišlo. Křen se v angličtině řekne „horseradish“. Asi 5x jsem se dívala do slovníku, abych si to zapamatovala a pořád si to opakovala. Asi vlivem horka a nervozity jsem se ale přeřekla a představila pomazánku tzv. „horse rubbish“ (koňské odpadky). Nechtějte vidět absolutně vyděšený pohled Georgiose z Řecka, který právě sáhl po té jednohubce a chtěl ji ochutnat! V půli cesty k ústům se, celý bledý, zastavil a ptal se, jestli je to opravdu z koňského odpadu. S piškoty a kostkovým cukrem pak toto přeřeknutí dostalo úplně jiný rozměr.
Po představení všech zemí jsme si pak ještě zatancovali na našeho Jožina z Bažin a naši maďarští a řečtí kolegové nás učili jejich tradiční národní tance. Jestlipak víte, které to jsou?
Půlnoční pexeso pak bylo humornou tečkou za velmi příjemným večerem. Pro představu přikládáme fotogalerii.
Lenka Jiráčková, 29.8.2018 Sedlčany